Felinoterapie aneb kočka jako lék
Felinoterapie je léčebný kontakt mezi člověkem a kočkou, neboli psychosociální a rehabilitační metodou podpory zdraví využívající pozitivního působení kontatku člověka s kočkou,poskytující motivační podněty k uzdravení, odpočinku či stabilizaci organismu.Pacienty jsou obvykle senioři, handicapovaní lidé, pacienti s Alzheimerovou chorobou, autistické děti, děti s kombinovanými postiženími, ale i děti zdravé, které jsou ohroženy emocionálními a výchovnými problémy. Může také posloužit jako podpůrná metoda při léčbě závislostí, neuróz, stresů a neklidu.
Živé zvíře je často nejspolehlivějším a někdy jediným přítelem člověka. Nahrazuje často chybějící rodinné vztahy a to při nedostatečné citové vřelosti v rodinách nebo v případě, že člověk žije sám. Felinoterapie výrazně přispívá k úspěchu ostatních léčebných postupů. Účinkem této terapie může dojít ke snížení krevního tlaku a ke zvolnění srdeční činnosti. Kontakt se zvířaty napomáhá regeneraci sil, psychickému uvolnění, projevení citů a navozuje kladné emoce, má úlohu katalyzátoru mezilidských vztahů.
Základem felinoterapie je využití vrozeného daru empatie, intuice a léčivé energie kočky schopné odnímat bolest a utrpení, schopnost navozovat duševní harmonii a napomáhat najít ztracenou životní rovnováhu, vytvářet nový smysl života potřebným, odnímat pocit osamění, zklamání, opuštěnosti, vytvářet pocit jistoty a bezpečí, mnohdy právě zodpovědnost za blízkého milovaného tvora drží seniory při životě.
Oblast fyzická je s oblastí fyzickou velmi úzce spojena. Nemocný, hendikepovaný či starý člověk se cítí vyhoštěn z lidské společnosti. Mnohdy ztrácí smysl života či dokonce chuť žít, zvláště pokud je mu tzv. zdravou aktivní společností dáváno najevo, že již není adekvátně výkonný, bystrý, schopný, žádoucí.. Takový člověk se následně uzavírá do sebe, přestává komunikovat s okolím, navazování kontaktů mu činí čím dál větší potíže. Přitom vnitřně o to více touží po přijetí. Vnímá samotu a bolest mnohem intenzivněji než člověk zdravý či v produktivním věku.
Nedílnou součástí felinoterapie je přirozené rozvíjení schopnosti dětí postižených jak fyzicky, tak dětí s mentální poruchou a jejich kvalitní začlenění do plnohodnotného života. Tato oblast si zaslouží stále více pozornosti, neboť kočka v takovém případě funguje jako zcela přirozený léčitel a přítel postiženého dítěte, které, aniž se to uvědomuje, je nuceno utvářet si své priority, učit se zodpovědnosti a rozvíjet své schopnosti, jak motorické, tak mentální, jenž by jinak mohly zůstat nevyužity.
Formy felinoterapie:
- pasivní - již pouhá přítomnost kočky pozitivně působí při odbourávání pocitu samoty
- interaktivní - o zvíře je již konkrétně pečování, vztah je posunut do roviny vzájemného obohacení a sounáležitosti, člověk cítí za zvíře zodpovědnost.
Výhody felinoterapie ve srovnání s canisterapií (léčba za přítomnosti psa)
Léčebné působení kočky může probíhat i v omezeném prostoru, kočka nevyžaduje pravidelné venčení, výcvik, vyziskou spoluúčast. Kočka si vystačí, postará se o sebe sama, a přitom dokáže vyzařovat velice silnou pozitivní energii. Je tedy ideálním "terapeutem" a společníkem pro osoby s omezenou hybností. Čili lidi s tělesným postižením a seniory.
Nelze samozřejmě srovnávat typické vrozené vlastnosti a povahové rysy zvířat tak odlišných, jako je například pes a kočka. Pes, extrovert, předurčen k družnosti a oddané poslušnosti je takřka protipólem introvertní kočky, která je vyhraněnou individualitou, samostatnou osobností s vlastním názorem (ano, kočky si vytvářejí vlastní názor na člověka již při prvním kontaktu. Tento moment je mnohdy rozhodujícím pro další soužití. Pokud ovšem kočka člověka přijme do svého teritoria, jde o vztah velmi silný, rovnocenný, který rozhodně není dobřán všem).
Ano, s kočkami lze komunikovat stejně tak, jako se sobě rovnými blízkými bytostmi. Jde jen o to, umět navázat vzájemný hlubší kontakt, čitelný pouhým pohledem. Vzájemné spojení dvou odlišných, a přesto tolik podobných světů by nemělo zůstat opomíjeno a nedoceněno.
