Neuznaná plemena
Americký bobtail
Chová se v krátkosrsté i dlouhosrsté variantě. Je to kočka zavalitá, podsaditá s kulatou hlavou a krátkým ocasním pahýlem variabilní délky. Krátkoocasost je způsobena genem typu manx. Chová se v mnoha zbarveních. U nás se nechová, ale jiné organizace než FIFé toto plemeno uznávají.
Americká hrubosrstá a americká kudrnatá
Obě tato plemena jsou domestikované krátkosrsté variety,které demonstrují vliv přirozeně mutovaného genu,který byl až do současnosti pozorován jenom v USA. Jsou to kočky přátelské,inteligentní,zdatné a adaptabilní a jsou skvělými domácími zvířaty. Tyto kočky jsou střední velikostí,mají kulaté hlavy,daleko od sebe posazené uši,vyvinutý čenich a charakteristické výrazné polštářky s vousy. U nás se nechovají.
Asijská kočka
Je to kočka barmského typu s jinou barvou srsti než má uznaná barmská kočka. Vzešla z křížení barmských koček s jinými plemeny. Jsou chovány ve třech varietách: jednobarevné, kouřové a s kresbou.Mohou být krátkosrsté i dlouhosrsté.U nás se tyto kočky nechovají.
Bombajská kočka
Je to mohutná krátkosrstá kočka, která vznikla křížením americké krátkosrsté a barmské kočky. Srst je výhradně uhlově černá a má neobyčejně měkkou, hedvábnou a saténově lesklou srst po barmské kočce. U nás se nechová.
Více o plemeni Bombajská kočka zde
Californian spangled
Toto je hybridní plemeno, které vzniklo křížením řady již známých plemen. Má se podobat divokým kočkám. Srst vždy zdobí tečkovaná kresba. Tělo této kočky je protáhlé, válcovité, na nepříliš vysokých nohou. Tlama je lehce kvadratická a uši menší. U nás se nechová.
Cejlonská kočka
Je to přírodní plemeno koček, pocházející z původních koček, žijících na Srí Lance. Vzhledem se podobá singapurské i habešské kočce. Vyskytuje se výhradně v habešském zbarvení. U nás se nechová.
Česká kadeřavá kočka
Stavba těla této kočky je téměř totožná s kočkou perskou. Je to kočka zavalitá, mohutná, s krátkou kulatou hlavou. Srst je dlouhá, nepravidelně zkadeřená v barvách stejných jako u perské kočky. Kadeřavost je způsobena recesivní vlohou jiného typu než cornish rex, další testovací křížení zatím chybí. Početní stav je malý pro malou plodnost samic. Plemeno se poprvé objevilo v roce 1981. Pro malý počet jedinců se zatím nepodařilo u FIFe prosadit jeho uznání. Tyto kočky se u nás chovají.
Havana brown
Americké plemeno umírněně orientálního typu. Bylo vyšlechtěno v 60. letech 20. století z tehdejších orientálních koček, které byly mohutnější než jsou dnes. Barva je čokoládově hnědá, rodí se však i lilová koťata. U nás se nechová.
Kanaánská kočka
O této kočce mnoho nevím. Je to drobná kočka orientálního typu původem z Izraele. U nás se nechová.
Kočky s obličejem čínského pinče
Plemeno bylo do této skupiny zařazeno kvůli některým svým rysům,které jsou u běžných koček perského typu nežádoucí.Jejich nos je tak krátký,že mají téměř plochou tvář.Mezi očima mají hluboký důlek,takže mají vrásčité obočí a oči veliké a vystouplé.Svým temperamentem a charakterem jsou tyto kočky velice podobné perským dlouhosrstým kočkám.Jsou k dispozici ve všech barvách povolených pro perské kočky.
La Perm ( permská kočka)
Tato kočka pochází ze státu Oregon v USA. V roce 1982 měla selská kočka vrh, v němž byla lysá koťata. Ve stáří 8 týdnů však začala koťatům růst srst, ale na rozdíl od sourozenců byla kudrnatá a jemná. Tento gen je dominantní, takže když se přikřížily další kočky, rodila se převážně koťata s rexovitou srstí. Existují permské kočky dlouhosrsté i krátkosrsté, přičemž krátkosrsté mívají srst spíše zvlněnou.Jsou to kočky spíše štíhlé. Hmotnost těchto koček je od 3,5 do 5,5 kilogramů. Srst se vyskytuje ve všech barvách i vzorech, dokonce i v sépiové a minkové. U nás se nechová.
Munchkin
Krátkonohý munchkin vzbuzuje kontroverzní pocity. Zatímco jeho hravá osobnost je vskutku kočičí, trpasličí vzrůst jej radikálně vzdaluje od normální kočičí anatomie. Munchkin se jako plemeno objevil v 80. letech minulého století v Severní Americe. Po přísných zdravotních prohlídkách je TICA v roce 1995 uznala jako nové plemeno. Někteří chovatelé se zabývali čistokrevným chovem a podařilo se jim vyšlechtit munchkiny s rexovitou srstí a zakroucenýma ušima. Krátkonohý kadeřavý typ se nazývá skookum a byl vyšlechtěn křížením s permskou kočkou v roce 1996. FIFe toto plemeno neuznává pro obavy z možných genetických defektů. U nás se nechová.
Nebelung
Nebelung je vlastně dlouhosrstá varieta ruské modré kočky. Srst se stříbřitými špičkami dodává nebelungovi zářivou eleganci. Barva srsti musí být jednotně modrá. V roce 1986 byl v USA kocour Siegfried spářen se svou dlouhosrstou sestrou. Z tohoto spojení se narodila dlouhosrstá modrá koťata, která dala základ novému plemeni. TICA uznala nebelunga v roce 1997 a TCA v roce 1993. U FIFe není toto plemeno uznáno a u nás se nechová.
Více o plemeni Nebelung zde
Pixie Bob
Tato kočka byla vyšlechtěna kvůli vzhledu, který má připomínat severoamerického rysa červeného zvaného bobcat.Je to krátkoocasá kočka původem z USA. Pixie Bob je proslulý povahou věrného psa. Nerad mění domov a je nejšťastnější, když je jedinou kočkou v domácnosti.Hlava této kočky se podobá rysovi, má dlouhý nos a širokou tlamu. Je to kočka velká a velmi svalnatá. Její váha dosahuje až 8 kilogramů. TICA uznala toto plemeno v roce 1995, ale mimo Severní Ameriku je plemeno prakticky neznámé. Legendární kočky se dosud vyskytují na venkově a byly zušlechtěny na pixie boby. Jiné čistokrevné ani divoké kočky nebyly v chovu použity. U FIFe není toto plemeno uznáno a u nás se nechová.
Selkirk rex
Je to poměrně velká kočka s mohutnou kostrou a kulatou hlavou. Plemeno bylo vyšlechtěno v USA v Montaně v roce 1987. Srst je polodlouhá nebo krátká a volně zkadeřená. Vloha pro zkadeření srsti je dominantní. Dlouhosrstý selkirk rex má jedinečný vzhled a je zřejmě nejnápadnější ze všech rexovitých plemen. Dlouhá hustá srst je nejlepší u heterozygotních koček, které mají jeden gen pro rexovitost a jeden pro rovnou srst. Tato kombinace zajišťuje volné vytváření prstýnků. V srsti jsou všechny tři typy chlupů. Formálně nebyly třídy dlouhoststých a krátkosrstých selkirk rexů odděleny. Dnes je ještě povoleno zakřižování perských a britských koček.Od 1.ledna 2010 budou muset mít tito kudrnáči výlučně rodiče selkirk rex nebo britské krátkosrsté a od 1.ledna 2015 budou akceptována už jen páření selkirk rexů navzájem. U FIFe není toto plemeno uznáno a u nás se nechová.
Více o plemeni Selkirk rex zde
Singapurská kočka
Tomuto plemenu dal jméno Singapur,kde je tato kočka považována za obtížného tvora,který žije v kanále. V roce 1975 Hal a Tommy Meadowsovi dovezli tyto kočky do Ameriky. Všechny registrované singapury pocházejí z jejich chovného programu. Singapurské kočky jsou příjemné,láskyplné a oddané,ačkoli snad poněkud stydlivé a rezervované. Oblíbené jsou pro malou velikost, klidný hlas a nenáročnost. Tato malá kočka má žíhaný kožich s tikingem. Uši by měly být velké, poněkud zašpičatělé a v základu široké. Oči jsou mandlové a velké černě lemované. Hlava je kulatá a měla by se zužovat k tupému čenichu. Nos by měl mít z profilu slabý zlom a brada i linie čelisti by měly být pevné.Srst této kočky je krátká a přiléhavá. Ať už je to pravda, nebo ne, panuje domněnka, že uzavřený registr zapůsobil na omezení singapur, kterých je stále méně než 2 000 jedinců.U nás se nechová.
Skotská klapouchá
Toto plemeno se vyvinulo přirozenou mutací,a jak naznačuje už jeho jméno, objevilo se nejprve ve Skotsku. Ve Velké Británii není uznána, protože deformované uši jsou pokládány za nepřijatelný efekt. FIFe ji rovněž neuznává. První skotské klapouché kočky měly uši jen jednoduše klopené (boltce ohnuté dopředu), dnešní kočky mají trojitý záhyb. Ovšem pro chov klapouchých jsou zapotřebí i kočky s rovnýma ušima, proto se kříží s britskou kočkou. Skotské klapouché kočky jsou příjemné,něžné plemeno. Mají vyrovnanou povahu a klidnou osobnost. Dobře se hodí k dětem,jiným kočkám a domácím zvířatům. Je to zavalitá kočka a stavbou těla připomíná britskou kočku. Kožich by měl být hustý a pružný.Uši by měly být daleko od sebe,takže se hlava zdá být úplně plochá. Srst i oči mohou mít libovolnou barvu. Chová se také v dlouhosrsté variantě, která se nazývá higland fold. U nás se chová, ale nesmí se vystavovat.
Thajská kočka
Jelikož se u thajských koček jedná v podstatě o kočky siamské(starého typu), které teprve v posledních desetiletích 20. století obdržely vlastní označení plemene,sdílejí obě chovné varianty samozřejmě stejnou minulost.První zmínka o těchto kočkách se zřejmě nachází v Thajské národní knihovně v Bangkoku. Thajské kočky jsou považovány za vysloveně přítulné a orientované na člověka. Thajské kočky jsou stavěny celkově robustněji než kočky siamské,ale přesto jsou elegantní a v žádném případě nepůsobí neohrabaně.Pro koho jsou štíhlé a křehké moderní siamky příliš gracilní,toho určitě potěší kompaktnější thajský typ. U nás se nechová.
Více o plemeni Thajská kočka zde
Tiffany
Vzácné plemeno s umírněným charakterem. Není tak klidná jako perská kočka, ani tak aktivní jako dlouhosrsté orientálky. Tiffany dává najevo spokojenost tichým předením, které připomíná holubí vrkání. Je to zřejmě barmská kočka s dlouhou srstí. V roce 1967 získala chovatelka na Floridě pár dlouhosrstých koček se zlatýma očima nejasného původu, i když její čokoládová barva napovídala příbuznost s barmskou kočkou. V roce 1980 bylo toto plemeno omylem považováno za vymizelé. Bylo však obnoveno roku 1988 v Kanadě. Hmotnost těchto koček se pohybuje v rozmezí 2,5 - 5,5 kilogramů. Srst má zbarvení čokoládové, skořicové, modré, lila nebo plavé, jednobarevné, žíhané, tečkované nebo s tickingem. Srst dozrává ve stáří dvou až tří let kočky a je velmi jemná, saténová a lesklá. U nás se nechová.
Tonkinská kočka
Tonkinské kočky jsou kříženci koček barmských a siamských. Vznikly ze šlechtitelského programu, který byl vyvinut v Severní Americe koncem 60. a počátkem 70.let minulého století.I když zde byly uznány již v roce 1975,mají v Británii a v Evropě stále provizorní statut. Jsou společenské,přátelské a láskyplné a zajímají se o všechny a o všechno. Její povaha je příjemnější a není tak hlučná jako siamská kočka. Tonkinské kočky mají typicky zbarvené oči, označované jako aqua (voda). Zbarvení krátké a přilehlé srsti je tonkinské. Vyskytuje se v celé paletě jednobarevných a želvovinových odstínů s odznaky. Žíhání je přijatelné. Tonkinská kočka není tak dlouhá a hranatá jako siamská ani tak robustní jako kočka barmská,ale je pravým křížencem těch dvou. U nás se chová jen příležitostně.
Zdroj: https://jamis-kocky.net
