Tak jde čas...

Mickám je už devět měsíců. Jsou skvělé společnice. Co si jen přát? Amálka si vytváří stále nové a nové taktiky jak nás oblafnout a zůstat přes noc v ložnici. Už se naučila i trpělivosti. Večer čeká před dveřmi do ložnice dokud nejdeme dovnitř....pak frnkne pod postel a je tam dokud neusneme (nebo se alespoň nehýbeme). Už na ni neplatí ani hrkání misky s granulemi ba dokonce ani provázky...nic. Ale stejně je to zlatíčko.

Chrrr...

Zase mě našli...

To jsem se jen otřepala, tak se mi nesmějte! :)

Pohodička u "osudného okna"